Zde si můžete pročíst sérii blogů, které jsem v první polovině roku 2016 uveřejnil na nyní již neexistující webové stránce http://www.kupka-martin.cz:
Můj příběh
Rád si popovídám a rád tuto schopnost předávám svým studentům. Věc, kterou si opravdu užívám, jsou rozhovory s lidmi z cizích zemí. Lidé a jejich životy mě vždy zajímali. Rád o nich přemýšlím a rád si s nimi povídám.
Proč jsem začal psát blog i já
Učím angličtinu v individuálních kurzech už spoustu let a mnohokrát mě napadlo, že bych se chtěl nějak dostat do kontaktu s kolegy učiteli v základních a středních školách, abych se s nimi podělil o své nejlepší zkušenosti. Hlavně o to jak se mi daří v relativně krátké době pomáhat dětem i dospělým k velkému pokroku v angličtině.
Bude angličtina v Čechách pořád problém?
Čas od času se v médiích objeví lamentace nad tím, jak malý pokrok učinili Češi ve své polistopadové éře při studiu angličtiny. Autoři si všímají mizerné jazykové vybavenosti českých politiků, nízké úrovně angličtiny u lidí v bankovním sektoru, kde je angličtina pracovním jazykem, a v neposlední řadě špatných znalostí angličtiny u absolventů středních škol, o vysokých školách nemluvě.
Učte srdcem!
Zase jeden idealista! Bůhví jestli vůbec někdy stál před třídou dětí. To se to říká, učte srdcem! Copak to v dnešní době jde? Děti jsou stále troufalejší, rodiče je v tom podporují, demokracii si lidi pletou s anarchií. Je tohle také vaše reakce po přečtení nadpisu? Nedivím se, pokud ano. Doba je tak uspěchaná, že na nějaké hezké řečičky není prostě čas a vůle.
Neučme v atmosféře strachu!
Testy, testy a zase testy. Zkoušení u tabule nebo v lavici, čtvrtletní písemka. Zažili jsme to všichni. Stres, napětí, jestli „to dám“. Atmosféra strachu. Do školy jsem chodil dávno, ale obávám se, že se od té doby nic nezměnilo.
Dá se učit v atmosféře strachu? Má to smysl, když se studenti učí převážně jen ze strachu, aby nedostali špatnou známku? Strach vede mnohdy až do rezignace a ničí jakoukoli vznešenou motivaci ke studiu.
Jsem pro humánnější způsoby zkoušení studentů
„Tak jsme si dnes probrali slovíčka ze šesté lekce naší učebnice a pozítří si napíšeme test. Jako vždycky vám dám deset slovíček a vy mi je přeložíte. Naučte se to, ať máte jedničky!“
Takhle nějak to stále chodí ve výuce jazyků na celé řadě českých základních a středních škol. Za pravdu mi dávají i občasná pozorování studentíků v ranním autobuse či metru, zahloubaných do registru slovíček, který bývá na posledních stranách komerčních učebnic. Je mi jich líto. Motivuje je ke studiu v tu chvíli něco jiného než strach z pětky? Nejspíš ne, neboť stále zřejmě platí: co chyba, to stupeň dolů…
Anglicky líp 