Anglicky líp

Jak (ne)urazit, neboli chvála předpřítomného času.

Poslyšte, co se mi stalo. Minulý víkend jsem potkal zajímavého pána. Bylo mu určitě již přes sedmdesát, ale veselé oči a nonšalantní úsměv prozrazovaly, že to ještě zdaleka nevzdal. Mimochodem, přijel si k mému kamarádovi zajezdit na koni. Popovídali jsme si, a ten muž nadšeně mluvil o své práci, která se mu zároveň stala celoživotní zálibou – o restaurování starého nábytku na hradech a zámcích, ale i v soukromí. Nějakou dobu jsem poslouchal jeho vyprávění o tom, co vše se naučil, a pak jsem se mimoděk zeptal: „No, Vy jste také tu práci dělal celý život, že?“ V tu chvíli se jeho úsměv změnil na poněkud zaražený výraz, načež mi odpověděl: „Já tu práci dělám pořád. A moc rád.“ Pochopil jsem, že jsem se ho tak trochu dotknul. Měl jsem raději říci: „No, Vy tu práci děláte celý život, že?“

Protože mám také deformaci ze své práce – z výuky angličtiny – hned mě napadlo, že Angličan se v takové situaci nikoho dotknout nemůže. Neboť řekne:

„Well, you have been doing the job all your life, haven´t you?“

Tuto větu můžeme přeložit: „No, Vy jste také tu práci dělal celý život, že?“

Ale také: „No, Vy tu práci děláte celý život, že?“

A sice právě z toho důvodu, že je v předpřítomném čase.

Chvála předpřítomnému času! Angličtina tak nemá problém, který máme v češtině: nejde o skončený děj, a přesto tutéž větu v přítomném čase můžeme říci i v čase minulém. Co ale zvolit, abych neurazil?!

Jistě jste si na schématech povšimli, že v případě předpřítomného času můžeme prakticky tytéž věty vyjádřit jak prostou tak průběhovou formou. Je jen otázkou praxe a s ní spojeným jazykovým citem, abychom rozlišili, kterou formu kdy použít.

Všimněme si na schématu předpřítomného času průběhového věty:

„I feel hot. I have been running.“ – „ Je mi horko. Běžel jsem.“

Použití průběhového času je zde typické pro vyjádření příčiny nějakého fyzického nebo psychického stavu. Příčina „musela“ probíhat po dostatečně dlouhou dobu, aby se fyzicky nebo psychicky projevila. Srovnejte s dalšími podobnými větami:

„ You have scratches on your face! You have been fighting, haven´t you!“ – „Máš na tváři škrábance. Ty ses pral, že?“

„Your eyes are red. Have you been crying?“ – „Máš červené oči. Plakala jsi?“

„His hair is wet.“ – „Má mokré vlasy.“  „Yes, he has been swimming.“ – „Ano, byl plavat.“

Vraťme se ještě zpátky na začátek. Abyste nikoho neurazili, je třeba udělat správné rozhodnutí o použití minulého a předpřítomného času!

Představujete milého hosta, který ve vašem oboru napsal několik knih. Chcete říci něco v tomto smyslu:

„Dovolte, abych vám představil pana Johna Smithe, který napsal v našem oboru několik knih a bude vám dnes přednášet.“

Pokud řeknete –

„Let me introduce Mr. John Smith to you! He wrote several books related to our branch. This morning he will be giving a lecture to you.“

– dopustíte se  fau pax, neboť použitím minulého času říkáte, že pan Smith sice napsal pár záslužných knih, ale další již nenapíše. Minulý čas je o skončených věcech!

Je tedy nadmíru důležité říci větu v předpřítomném čase:

„Let me introduce Mr.John Smith to you. He has written several books related to our branch. This morning he will be giving a lecture to you.“

 Použitím předpřítomného času mu neuzavíráte cestu k dalšímu psaní!

Právě jste dočetli PÁTOU  část miniseriálu blogů na téma POMOHU VÁM S ANGLICKÝMI SLOVESNÝMI ČASY – naznačila vám, jak používat předpřítomné časy v angličtině.