Jak (ne)urazit, neboli chvála předpřítomného času.

Jak (ne)urazit, neboli chvála předpřítomného času.

Poslyšte, co se mi stalo. Minulý víkend jsem potkal zajímavého pána. Bylo mu určitě již přes sedmdesát, ale veselé oči a nonšalantní úsměv prozrazovaly, že to ještě zdaleka nevzdal. Mimochodem, přijel si k mému kamarádovi zajezdit na koni. Popovídali jsme si, a ten muž nadšeně mluvil o své práci, která se mu zároveň stala celoživotní zálibou – o restaurování starého nábytku na hradech a zámcích, ale i v soukromí. Nějakou dobu jsem poslouchal jeho vyprávění o tom, co vše se naučil, a pak jsem se mimoděk zeptal: „No, Vy jste také tu práci dělal celý život, že?“ V tu chvíli se jeho úsměv změnil na poněkud zaražený výraz, načež mi odpověděl: „Já tu práci dělám pořád. A moc rád.“ Pochopil jsem, že jsem se ho tak trochu dotknul. Měl jsem raději říci: „No, Vy tu práci děláte celý život, že?“

Protože mám také deformaci ze své práce – z výuky angličtiny – hned mě napadlo, že Angličan se v takové situaci nikoho dotknout nemůže. Neboť řekne:

„Well, you have been doing the job all your life, haven´t you?“

Tuto větu můžeme přeložit: „No, Vy jste také tu práci dělal celý život, že?“

Ale také: „No, Vy tu práci děláte celý život, že?“

A sice právě z toho důvodu, že je v předpřítomném čase.

Chvála předpřítomnému času! Angličtina tak nemá problém, který máme v češtině: nejde o skončený děj, a přesto tutéž větu v přítomném čase můžeme říci i v čase minulém. Co ale zvolit, abych neurazil?!

Jistě jste si na schématech povšimli, že v případě předpřítomného času můžeme prakticky tytéž věty vyjádřit jak prostou tak průběhovou formou. Je jen otázkou praxe a s ní spojeným jazykovým citem, abychom rozlišili, kterou formu kdy použít.

Všimněme si na schématu předpřítomného času průběhového věty:

„I feel hot. I have been running.“ – „ Je mi horko. Běžel jsem.“

Použití průběhového času je zde typické pro vyjádření příčiny nějakého fyzického nebo psychického stavu. Příčina „musela“ probíhat po dostatečně dlouhou dobu, aby se fyzicky nebo psychicky projevila. Srovnejte s dalšími podobnými větami:

„ You have scratches on your face! You have been fighting, haven´t you!“ – „Máš na tváři škrábance. Ty ses pral, že?“

„Your eyes are red. Have you been crying?“ – „Máš červené oči. Plakala jsi?“

„His hair is wet.“ – „Má mokré vlasy.“  „Yes, he has been swimming.“ – „Ano, byl plavat.“

Vraťme se ještě zpátky na začátek. Abyste nikoho neurazili, je třeba udělat správné rozhodnutí o použití minulého a předpřítomného času!

Představujete milého hosta, který ve vašem oboru napsal několik knih. Chcete říci něco v tomto smyslu:

„Dovolte, abych vám představil pana Johna Smithe, který napsal v našem oboru několik knih a bude vám dnes přednášet.“

Pokud řeknete –

„Let me introduce Mr. John Smith to you! He wrote several books related to our branch. This morning he will be giving a lecture to you.“

– dopustíte se  fau pax, neboť použitím minulého času říkáte, že pan Smith sice napsal pár záslužných knih, ale další již nenapíše. Minulý čas je o skončených věcech!

Je tedy nadmíru důležité říci větu v předpřítomném čase:

„Let me introduce Mr.John Smith to you. He has written several books related to our branch. This morning he will be giving a lecture to you.“

 Použitím předpřítomného času mu neuzavíráte cestu k dalšímu psaní!

Právě jste dočetli PÁTOU  část miniseriálu blogů na téma POMOHU VÁM S ANGLICKÝMI SLOVESNÝMI ČASY – naznačila vám, jak používat předpřítomné časy v angličtině.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s