Neučme v atmosféře strachu!

Testy, testy a zase testy. Zkoušení u tabule nebo v lavici, čtvrtletní písemka. Zažili jsme to všichni. Stres, napětí, jestli „to dám“. Atmosféra strachu. Do školy jsem chodil dávno, ale obávám se, že se od té doby nic nezměnilo.

Dá se učit v atmosféře strachu? Má to smysl, když se studenti učí převážně jen ze strachu, aby nedostali špatnou známku? Strach vede mnohdy až do rezignace a ničí jakoukoli vznešenou motivaci ke studiu.

Zkusme to otočit do protisměru. Systematicky odbourávat strach. Vzbudit radost z úspěchu a nastartovat tak motivaci.

Když jsem učil na základních a středních školách, zadával jsem testy a zkoušel jsem studenty až tehdy, když jsem měl jistotu, že jsem je danou látku dobře naučil. Až když jsem měl jistotu, že průměrná známka rozhodně nebude horší než trojka. Znění testu jsem jim vždy ukázal několik dní předem, aby přesně věděli, do čeho jdou. Odboural jsem strach a nejistotu, studenti dobře věděli, na co se mají připravit. Jednou jsem užaslým deváťákům přikázal, aby testy roztrhali a hodili je ve třídě do koše. Nějak se testy nepovedly – většina z nich měla trojky a čtyřky. Nechtěli věřit mému argumentu, že trojka a čtyřka je signálem, že se naše společná práce ještě nepovedla. Test jsme psali znovu až za měsíc. Na jedničky a na dvojky. Já jsem byl spokojen, že třída již umí. Studenti měli nefalšovanou radost z úspěchu. Nikdy jsem nedělal přepadovky. Studenti vždycky věděli, z čeho je budu zkoušet. Ve čtvrtých a pátých třídách jsem slabším dětem umožňoval zkusit test nebo zkoušení znovu po několika dnech a špatnou známku jsem jim prostě nedal.

Tato praxe měla jeden neobyčejně důležitý efekt! Vytvořila mezi mnou a studenty atmosféru důvěry. Studenti a studentíci mi uvěřili, že je chci něco naučit, a že se s nimi chci radovat z jejich úspěchu.

Některé děti mají ze školy strach. Jsou to děti, které mají z mnoha důvodů nižší studijní schopnosti, díky tomu snížené sebevědomí, a potřebují, abychom jim ukázali, že jim nechceme ublížit. Na základní škole jsem ve třetí až páté třídě vždycky na samém začátku výuky angličtiny u určitého počtu dětí vycítil strach. Pro tyto děti byl začátek studia cizího jazyka taková bariéra, že je přepadla panika z představy, že učení nezvládnou a budou dostávat špatné známky. Dal jsem si vždycky záležet na tom, abych podobné obavy odstranil, a trpělivě jsem budoval vztah založený na důvěře, že jim nic takového nehrozí. Od počátku jsem jim nechával zažít malé úspěchy, a postupně jsem je přesvědčil, že angličtina přeci není takový problém.

Obávám se, že většina dětí se dnes učí především kvůli známkám, a ze strachu, že je rodiče za špatné známky potrestají. Učitelé potřebují získat řadu známek, a aby obhájili klasifikaci, vrší jeden test za druhým. Slušná známka je pak jediná motivace. Je to ale neskutečně nehumánní praxe. Nikam to nevede. Nikdo z toho nemá prospěch a zcela se vytrácí radost.

Změňme to! Začněte pracovat na tom, jak učit v atmosféře radosti a důvěry. Budeme pak všichni zdravější.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s