Anglicky líp

Učíte-li dospělé studenty – mohou to být studenti střední nebo vysoké školy, kolektiv pracovníků ve firmě, či jednotlivci kdekoli – musíte být připraveni čelit skutečnosti, že budete mít co do činění s lidmi, jejichž motivace k učení cizího jazyka bude velmi různorodá! Jak již bylo uvedeno v úvodu, Češi jsou hendikepováni nejen povahou angličtiny coby neslovanského jazyka, ale především životem v prostředí, které je kulturně, a tím pádem i jazykově, naprosto odlišné od prostředí na západ od našich hranic. Angličtina pro nás zůstává dorozumívacím prostředkem, a kultura s ní spojená je stále čímsi cizím. Neobklopuje nás jako přirozené pozadí naší vlastní svébytné kultury. Proto se celá řada lidí učí angličtinu jen proto, že prostě musí. Nutí je tomu studijní plán školy, zaměření a klientela firmy, pracovní pozice, a podobně. Málokdy se dospělý člověk učí angličtinu čistě ze zájmu o tento jazyk, nebo dokonce protože ji miluje! V lepším případě se zdravě naštval, že kdykoli vycestuje, připadá si méněcenný, neboť se domluví jen rukama a neartikulovanými zvuky. Většina dospělých je prostě vlažná. Hodně lidí chodí na angličtinu, protože se to „nosí“, a také proto, že je to vítaná změna v každodenní rutině. U žen to bývá také příležitost setkat se s kamarádkou, a pojmout to jako společenskou událost. Vítanou situací je ta, kdy chce žena na sobě “zapracovat“ po dlouhém období stráveném doma s dětmi. V každém případě máte před sebou lidi, jejichž motivace obvykle není příliš silná, a není nijak přímočará.

Vaším úkolem bude vzbudit v těchto lidech chuť. Většina dospělých, kteří vůbec mají předpoklady se ještě něco učit, a chtějí něco víc než jen přežívat, touží po dosažení pokroku v čemkoli, co dělají. Pokrok a růst jsou vůbec imperativy naší doby, že? A na tom postavíte svůj úspěch! Znovu řečeno: nejlepší motivací pro dospělé je nechat jim zažít úspěch a pokrok. Jak toho dosáhnout, a jaké vás na cestě čekají překážky?

V první řadě je třeba rychle zhodnotit úroveň jejich znalostí, otipovat jejich schopnosti, a nabídnout jim jasnou vizi. Je třeba být upřímný. Někteří lidé mají na to, aby dosáhli vysoké úrovně, jiní budou rádi, když se naučí základy, aby se domluvili v běžných situacích. Je skutečně důležité mluvit o tom otevřeně, abyste mohli danému člověku nabídnout jasnou vizi.

Jedině tak jim můžete nabídnout cestu postupných malých úspěchů a vzbudit jejich chuť a zájem. V ideálním případě je třeba jim rychle vypracovat studijní plán, a nabídnout načasované testování, které prokáže, jestli pokrok udělali či nikoli. Právě tato věc ale bývá kamenem úrazu. V mé praxi se prokázalo, že většina lidí se jakýmkoli plánům a testům vyhýbá – nechtějí být vedle zaměstnání a rodiny pod nějakým dalším tlakem. V tom případě je ovšem nutné najít náhradu – tou nejlepší variantou je slovní zpětná vazba. Je třeba pravidelně mluvit o tom, co jste probrali, co budete probírat, a hodnotit, jakého pokroku student dosáhnul či nedosáhnul. To vše se celkem snadno provádí v individuální výuce, ve skupinovém kurzu je třeba najít jiné cesty – nestyďte se nabídnout frekventantům kurzu osobní pohovory! Největší chybou je nechat věci jen tak plynout a neposkytovat lidem zpětnou vazbu. I když se tomu většina lidí navenek brání, ve skutečnosti po tom touží, a chtějí mít pocit, že o nich skutečně přemýšlíte, a máte zájem o jejich pokrok.

Výše popsaná nutnost má řadu praktických překážek. Tou nejčastější je nevyrovnanost v úrovni znalostí a schopností členů studijní skupiny. Je opravdu téměř nemožné dosahovat pokroku ve skupině, kde jeden či dva lidé dominují, a zbytek se „veze“. Lidé navíc dost často absentují nebo chodí pozdě, a tím se problém ještě zhoršuje. Dosáhnout vstupním testováním a použitím skutečně dobrých testů velmi kvalitního rozdělení frekventantů do vyrovnaných skupin je v zájmu jejich skutečného úspěchu při studiu jazyka. Hodně lektorů a řada jazykových škol tuto skutečnost buď úplně ignoruje, nebo jí nepřikládá takový význam, a díky tomu zde máme velkou armádu věčných „falešných začátečníků“! Chci znovu zdůraznit, že v zájmu úspěchu studentů je nutné vytvořit vstupní podmínky, které jsou nezbytným prvním předpokladem k vykročení na cestě k úspěchu! Pokud se student necítí ve skupině dobře – je pasivní, protože někdo jiný  je mnohem schopnější a má vyšší úroveň znalostí, nemá dostatečnou zpětnou vazbu a nemá jasnou vizi a cíl – zažije(a často opakovaně) frustraci kvůli ztracenému času a vyhození peněz.

V dnešní praxi je běžné používání velmi výpravných učebnic. Učebnice je podle mého názoru velmi užitečným doplňkem výuky, neměla by ale být něčím, bez čeho se lektor neobejde. Jazyk se učíme, abychom komunikovali, a proto je konverzační metoda výuky tím, co studenty nejvíc motivuje. V mé dlouholeté praxi se to jednoznačně potvrdilo. Učebnice již leta nepoužívám, a když, tak jen jako doplněk. Někteří úplní začátečníci učebnice vyžadují, aby se „měli o co opřít“. Dopřejte jim je, ale přesto komponujte výuku co nejvíce konverzačním způsobem. Učebnice se zhusta používají na základních a středních školách, a často tam bývají hlavním pilířem výuky. Není tedy divu, že řadu dětí záhy angličtina nebaví, a učitelé je otráví čtením nudných textů a vyplňováním nudných gramatických cvičení. V čem je problém? U dětí všech věkových kategorií, a u většiny dospělých je nanejvýš motivující nebavit se a nečíst o anonymních lidech, místech a věcech v nějaké učebnici, ale zabývat se jimi samotnými. Skutečný zájem vzbudíte, a skutečnou motivaci vytvoříte studentům tehdy, budete-li všechno, co probíráte, směřovat k jejich životům, jejich radostem a problémům, a jejich zájmům a zálibám. Je samozřejmě zajímavé probírat reálie, zprávy, kuriozity týkající se jiných lidí a jiných zemí, ale převážná část všeho konání se musí týkat studentů! Za dlouhá léta praxe jsem se setkal i s lidmi velmi uzavřenými, kteří prostě nechtěli konverzovat o sobě, o svých životech, přátelích, rodině. Takové studenty vám nepřeji – jejich výuka se omezí na otrocké drilování a sklouzne na rutinní používání učebnice. Je jistě pochopitelné, že i lektor musí být otevřený, a musí být ochoten mluvit o sobě, o svém soukromí, a projevovat svoje názory. Občas se tu skrývá velká past! Žije mezi námi spousta lidí s pošramocenými životy, a při konverzační metodě, jak jsem ji výše popsal, s nimi chtě nechtě prožíváte jejich životy, a oni vidí do vašeho života. Chce to velkou dávku obezřetnosti a dobrý úsudek, abyste nezašli ve svém probírání témat příliš daleko, a někomu nezasahovali do soukromí!  Ve své praxi jsem prožil několik trapasů a nepříjemných chvil, které bych znova prožít nechtěl. Je v tom všem kus psychologie a rozhodně se nenudíte!

Zmíněná věc má ještě další úskalí. Pokud se díky konverzační metodě s lidmi sblížíte, musíte přijmout skutečnost, že budete vystaveni další výzvě: musíte umět plout na vlně jejich momentálních nálad a duševního rozpoložení. Možná jste dnes chtěli procvičit podmínkové věty, nebo souslednost časů, a před vámi sedí student, který dnes nevypadá na to, že bude schopen se dobře soustředit – díky problémům v práci nebo v rodině se moc nevyspal. Možná máte připravený text na humorné téma, ale student vám sdělí, že mu umřel pejsek, kterého celá rodina milovala jako člena rodiny. V těchto, a jiných případech, musíte rychle zareagovat – zaimprovizovat. Musíte mít připravenou vhodnou variantu.

Je ještě jeden problém, o kterém se zde chci zmínit: dnešní doba je opravdu typická velkým pracovním nasazením lidí. Většina dospělých, kteří se angličtinu učí, neboť prostě musí, pracuje velmi tvrdě, a má problém odpojit se při lekci angličtiny od svých pracovních i soukromých úkolů –  prostě vypnout mobil, a plně se věnovat tomu, co jste si pro ně připravili. Velká část dospělých lidí nemá mentální kapacitu se jazyk systematicky učit, a nemá čas mezi lekcemi alespoň trochu se „na to mrknout“. Očekávají, že jim to nalijete do hlavy, a těžko se jim vysvětluje, že do toho musí vložit svou energii. Pokud učíte jazyk, víte, o čem tady mluvím: lidé kteří s vámi nespolupracují, a kteří dělají jazyk jen pro pocit, že ho dělají, jsou největšími odsavači vaší energie. A tady jsme u nejdůležitější věci. Pokud přes všechno úsilí nedokážete v dospělém člověku vzbudit chuť, vytvořit mu vizi a jasný plán, pokud pak nedokážete po této cestě jít a dosahovat alespoň malého pokroku, je potřeba výuku ukončit. Stává se to. Řekněte to dotyčnému otevřeně a udělejte to také pro sebe! Zvláštní kategorií studentů jsou přátelé a známí. Zpravidla od vás očekávají větší shovívavost ke svým absencím a nedostatku času a energie studovat. Od přátel a známých se také velmi špatně vybírají peníze za poskytovanou službu, a mnohem hůře než cizím lidem se jim vysvětluje, že potřebujete pracovat – opravdu využít čas, který jste si pro ně vyhradili. Nemám s vyučováním přátel a známých vůbec dobré zkušenosti.

Lidé na vysokých pracovních pozicích bývají silně zaměřeni na úspěch a těžko snášejí porážku. Mají zažitý pocit, že selhání je něco co se nepřipouští. V praxi se mi stalo dvakrát nebo třikrát, že student sám ukončil docházku na individuální výuku, neboť neunesl skutečnost, že mu jistá pasáž v mluvnici nešla do hlavy. Než by si připustil jistou nemohoucnost, raději z toho vyskočil. Toto je věc, která hrozí vždy, máte-li před sebou ambiciózního člověka, a pouštíte-li se do pasáže, která je velmi vzdálená češtině. Problém bývá obecně s lidmi, kteří mají výborné analytické a logické myšlení. Mají-li získávat jazykový cit a prakticky jej uplatňovat, nastávají velké potíže. Jste před nejobtížnějším úkolem – najít pro tyto lidi cestu. Je to skutečně velmi obtížné a u každého jednotlivého případu specifické. Neexistuje na to jeden recept. Hlavně vcítění, trpělivost a stálou zpětnou vazbu!

Shrnutí

• u dospělých je důležitá motivace, ale především u nich musíte vzbudit chuť

• chuť probudíme nejlépe tím, že jim dáme zažít úspěch a pokrok

• dospělým studentům musíte nabídnout jasnou vizi – jasně jim nabídnout mety, ke kterým se budou ubírat

• k dokazování úspěchu je lepší konverzační prověřování a pochvala, než testy. Dospělí většinou neunesou porážku v podobě zpackaného testu.

• ve skupinových kurzech je naprosto klíčovou záležitostí úvodní rozřazení studentů do skupin tak, aby byli v dané skupině na stejné úrovni znalostí

• učebnice používejte jen jako doplněk výuky. Mluvte s dospělými o tématech, která je zajímají, a nebojte se probírat i jejich osobní záležitosti – rodinu, přátele, práci, koníčky. Dělejte to natolik citlivě, abyste jim nezasahovali do soukromí

• dejte pozor na osobní témata zvláště při individuální výuce – je snadné dostat se do trapných situací. Stejně tak hrozí situace, že se stanete zpovědníkem někoho, kdo není v životě šťastný. Chce to velkou obezřetnost.

• při individuální výuce buďte připraveni na nutnost rychle změnit náplň lekce – podle momentálního psychického stavu studenta

• při individuální výuce je důležité zavést způsob, kterým přimějete studenta, aby se doma systematicky připravoval, a to i v případě, že se jedná o člověka s vysokým pracovním nasazením v zaměstnání

• neváhejte výuku ukončit v případě dospělého studenta, který není s chopen si najít na studium čas, a delší dobu stagnuje. V opačném případě vám hrozí, že z vás bude vysávat ohromné množství energie, aniž by se čehokoli dosáhlo

• pokud se rozhodnete individuálně vyučovat někoho ze známých či přátel, zdůrazněte hned od samého začátku, že pro ně platí stejné podmínky, jako pro kohokoli jiného. Vyjasněte si především finanční záležitosti!

• u všech shora uvedených věcí je důležitá naprostá otevřenost a upřímnost!

• dejte si pozor zejména u lidí, kteří mají vysoké pracovní nasazení a zastávají důležitou pozici – velmi těžko snášejí neúspěch. U lidí s analytickým a logicko-matematickým myšlením je obzvlášť obtížné dosáhnout jazykového citu, který je tak nezbytný na pokročilejší úrovni. Lze najít cestu, ale bývá to skutečný oříšek!