Anglicky líp

Zatímco pro děti v mladším školním věku je nejdůležitějším prvkem výuky hra, pro děti v šesté až deváté třídě je nejdůležitější motivace! Šesťáci se mě mnohokrát ptali: „Proč se máme učit angličtinu? Proč se Angličani nenaučí česky?“ Velmi brzy jsem pochopil, že to nebylo myšleno jako vtip, ale že mi kladli vážnou otázku. A kladli ji právem, protože potřebovali motivaci!

Pokud mladší děti nezabavíte, nezískáte si jejich pozornost a budou „zlobit“. Pokud starším dětem nevytvoříte motivaci, nejenže si nezískáte jejich pozornost, ale z výuky vám udělají hotové peklo. Možná trochu přeháním, ale o nutnosti vytvořit dětem motivaci jsem pevně přesvědčen.

Motivovat děti můžeme několika způsoby. V dnešní době mají české děti silnou potřebu porozumět textům písniček. Přestože jsou texty populárních písní většinou dost slaboduché, a dost často dekadentní a vulgární, přesto splní svůj účel – vzbudí zájem! S texty písní jsem různě pracoval: někdy jsem je dal dětem rozstřihané, a při poslechu je měly sestavit do správného pořadí, jindy jsem v nich vynechal slova, a děti je měly doplnit, a jindy jsem tam přidal slova, a děti je měly vyškrtat. Některé texty jsou výborným materiálem pro výuku mluvnice, jiné umožňují rozvíjet kreativní psaní – měnili jsme s dětmi smysl textů a vytvářeli jiné verze. Dokonce je pak ochotně zpívaly.

Výbornou motivací je návštěva osoby – rodilého mluvčího, který je specialistou v něčem, co děti zajímá. Vzpomínám si na třídu, které „zachutnala“ angličtina po návštěvě skupiny amerických studentů, kteří nádherně zpívali kánony, ale také nádherně tančili moderní tance. Děti litovaly, že studentům rozuměly jen minimálně, a že když si říkaly o autogramy, musely se domlouvat rukama nohama. Chtěly to okamžitě změnit, a tak se s chutí pustily do angličtiny.

Tou nejlepší motivací je třídní kolektiv v Anglii, se kterým si české děti mohou psát, s vyhlídkou na brzkou návštěvu. Obava, že se v anglické rodině nedomluví, je tak silná, že vytvoří silnou motivaci pro učení se angličtiny. Funguje to spolehlivě. Vykonaná návštěva a ještě lépe reciproční návštěva je pak tou nejlepší zkušeností a zároveň odměnou.

Dnes je a trhu nepřeberná škála učebnic. Je to projev komerční soutěže mnoha nakladatelství, která usilují o prvenství. Trh je tedy přesycen, a je možné na něm najít učebnice, které spíše připomínají obrázkové časopisy, jejichž cílem je hlavně zaujmout oko. Celá řada učebnic je také nepřehledná, a pro řadu dětí představují problém orientovat se v nich, mnohdy dokonce orientovat se na určité stránce. Spousta učebnic se podbízí konzumnímu způsobu života, a podbízí se povrchním zájmům mládeže, které jsou velmi lákavé. Je náročným úkolem pro učitele objevit mezi učebnicemi tu, která jemu samotnému „sedne“ a splní kritérium dobré učebnice: měla by být přehledná, odpovídat současnému trendu vyučovat konverzačním způsobem, nepoužívat biflovací metody, které se neosvědčily. Neměla by podporovat děti v konzumním způsobu života, ale poskytovat jim náměty na vlastní tvořivost. Měla by obsahovat dodatky – přehled mluvnice, rejstřík slovní zásoby, atd.

V průběhu let jsem se přesvědčil, že i starší děti nejvíce motivuje, pokud s nimi konverzujete o nich samých, o jejich kamarádech, zájmech, rodině, a podobně. Tyto děti motivuje učit se věci, které mohou opravdu použít. Jsem pro používání učebnic, pokud tyto obsahují náměty na výše uvedená témata. Pokud takovou učebnici neobjevíte, je třeba, abyste sami náměty vytvářeli. Učebnice by v každém případě měla být jen doplňkem výuky – výuka by měla probíhat konverzačně. Vždyť jazyk je především nástrojem k mluvení! Organizujte konverzaci ve dvojicích či skupinkách, nebo v soustředných kruzích, kde ve vnitřním kruhu děti stojí zády k sobě, a ve vnějším kruhu jejich kamarádi, čelem k nim. Na vhodný povel se vnější kruh pootočí o jeden úkrok doprava a konverzace může pokračovat s novým partnerem. Na soustředné kruhy si děti musí zvyknout, ale po krátké době si je oblíbí, a přestanou během rozhovorů lumpačit. Zkuste s pokročilejšími dětmi také krátká, maximálně minutová, řečnická cvičení na dané téma, s následnou diskusí. Učebnice mějte jen jako zpestření. Dobrá učebnice je také především materiálem na domácí samostudium, nebo podkladem pro domácí úkoly.

Současně jsou v módě nejrůznější cvičebnice gramatiky a slovní zásoby. Neměly by v běžné lekci angličtiny zabírat více než pětinu času. Nechte je zase dětem na doma na domácí úkoly. V běžné hodině je motivujte k aktivní konverzaci, aktivnímu a tvořivému psaní, a k něčemu zábavnému.

Poslech je možné cvičit poslechem písní, což, jak bylo uvedeno výše, starší děti velmi motivuje. Na trhu je i celá řada příběhů, které je možné poslouchat a číst, a které jsou pro mládež poutavé. V dnešní době mládež sleduje filmy s anglickými titulky, čímž si výborně cvičí poslechové dovednosti, ale především dovednost poslouchat a zároveň vnímat psaný text! To je dovednost, která se cvičí dlouho, a kterou využijí u mezinárodně uznávaných zkoušek!

S poslechem jde ruku v ruce nácvik výslovnosti – výslovnost tak přichází tím nejpřirozenějším způsobem. Strofy písní lze znovu číst se zaměřením se na těžké prvky.

Myslím si, že čtení je u člověka především individuální aktivita. Hlasité čtení je u starších dětí dost často demotivující, a je tedy dobré číst jen zajímavé úryvky, nebo cosi, s čím budete vzápětí pracovat. Co je rozhodně překonané, a co považuji dokonce za kontraproduktivní, je skupinové hlasité čtení. Každé dítě má jinou schopnost a pohotovost čtení, a ve skupině ji nejde sladit. Skupinové hlasité čtení též bourá rytmus věty a není možné se v něm zaměřit na přízvuk. Nemluvě o tom, že není tím, s čím bychom se dnes setkávali. Přimlouvám se tedy za individuální, tiché čtení, s využitím pro další aktivity – vyprávění, rozvinutí vlastní fantazie při popisování osob nebo věcí, či prostředí. Čtení nedokončených příběhů motivuje k tvořivému psaní, k diskuzi jak asi mohl příběh dopadnout, a tak dále.

V dnešní době je nekázeň a nezvladatelnost starších dětí ve školách velkým problémem, a to z mnoha důvodů.

Jsem přesvědčen, že jedním z důvodů je neschopnost dnešních učitelů děti motivovat. Buď je prostě motivovat nedokáží, nebo z mnoha důvodů ani nemohou. Učitel si každopádně získá respekt starších dětí, když předmět své odbornosti vpravdě miluje, a když jej skutečně výborně ovládá. Učitel, který předmět učí bez vášně a má nevalné znalosti, je vynikajícím terčem pubertálních výrostků, v dnešní době již obojího pohlaví. Ochota dát všanc své znalosti, projev silného citu, a odvaha čelit zkouškám, které starší děti učiteli připravují, těmto dětem imponují. Učitel, který v takové zkoušce obstojí, si získá přirozenou autoritu, a dokáže pak celkem snadno děti motivovat. Pro starší děti, které jsem kdy učil, byla motivací nejen moje výborná znalost jazyka, můj život každodenně spojený s angličtinou, ale také prostý fakt, že jsem byl například schopen jim do třídy přivést svého kamaráda z Londýna, a „moderovat“ jejich rozhovor s ním.

Děti, ať starší či mladší, potřebují naši lásku. Přijímají ji od rodičů, ale také od učitelů a dalších autorit. Je tristní, nakolik problematické je dávání lásky v dnešní době ze strany mnohých učitelů. Děti vnímají jako projev lásky mimo jiné nepředstíranou ochotu učitele naslouchat jejich problémům a pomoci jim je řešit. Dnes je v módě vyučovat cizí jazyk bez použití češtiny – zkrátka nepromluvit v hodině ani slovo česky. Je to chvályhodná zásada. Naráží ovšem na nutnost najít si k dětem cestu, s každým jednotlivým dítětem navázat vztah, a udržet si schopnost tento vztah rozvíjet, vnímat jeho změny, a umět na ně správně reagovat. Učitel, který s dětmi mluví v hodině cizího jazyka o jejich věcech, ale umí také rázně „přepnout“ do cizího jazyka a děti něco naučit, rozhodně lépe splní své poslání, a dopracuje se lepších výsledků, než „mistr“, který nepřipustí slovo česky. Jednou za čas můžete dokonce strávit celou hodinu angličtiny tím, že nebudete angličtinu vůbec dělat, ale diskutovat s dětmi o jejich otaznících. Bohatě se vám to vrátí!

Učitel pubertálních dětí musí být připraven na jejich neustálou chuť revoltovat, nesouhlasit, zpochybňovat, a podobně. V hodinách angličtiny se to projevuje snahou žáků přistihnout učitele, že něco neví, nebo že udělal chybu. Není samozřejmě možné připustit, aby jejich snaha přecházela do drzosti a nactiutrhačství, na druhou stranu je ovšem potřeba brát to s humorem a s nadhledem, a dát dětem najevo, že chybovati je lidské, a že i učitel má právo se mýlit. Vyplatí se s úsměvem poděkovat za upozornění na chybu, a nestydět se podívat se během hodiny do slovníku, pokud zvídavý student najde mezeru ve znalostech učitele.

Shrnutí:

• dělejte s dětmi cokoli, co je motivuje

• využijte jakoukoli příležitost kontaktu s rodilými mluvčími mimo školní prostředí – „navlékněte“ to tak, aby děti samy pochopily, že znalost jazyka jim otevírá celý svět

• učebnice a cvičebnice používejte jen omezeně, a jen jako doplněk výuky, a pomůcku pro domácí přípravu.

• motivujte děti tím, že kreativním způsobem otevíráte témata, která jsou o nich, o jejich životech, o jejich zájmech. Témata v učebnicích jsou dost často odtažitá a tím pádem příliš nezaujmou. Volte  je s rozmyslem, a snažte se převádět je do reality vašich žáků.

• nekázeň dětí je možná projevem jejich nevychovanosti a určitě je projevem vaší neschopnosti je zaujmout a motivovat

• starší děti si nenechají ujít příležitost otestovat vaši schopnost udržet si autoritu a zároveň zůstat jejich starším kamarádem

• pokud nedokážete děti zaujmout a neumíte jim vytvořit motivaci, běžte raději dělat jinou práci

• neučte to, co sami neumíte, a co nemilujete

• uznání a respekt vzbudí vaše znalosti, vaše vášeň, a zároveň ochota přiznat slabinu, nikoli chladný a dominantní přístup, a vyžadování respektu za každou cenu

• naslouchejte dětem a pomozte jim řešit jejich problémy a otazníky – děti potřebují vaši lásku

• nepřipusťte drzost a urážky pubertálních dětí, ale projevte smysl pro humor a nadhled, pokud jsou jejich invektivy vtipné a inteligentní.