Výuka dětí v mladším školním věku

 

Učil jsem mnoho let děti ve třetí až páté třídě základní školy. Přesvědčil jsem se, že naprosto převládajícím prvkem výuky v tomto věku musí být hra. Nejde nutně jen o různé hry spojené s kreslením a malováním a různé písničky a říkanky, ale o hravost jako takovou. Děti v tomto věku mají dvě velké výhody, které v pozdějším věku již zdaleka nejsou tak silné: Rády se předvádějí a mají obrovskou fantazii. Je proto možné v mnoha obměnách používat učební metodu, které Angličané říkají miming, čili mimické napodobování toho, co vyslovuji. Pro mladší děti je to nejen báječná zábava a hra, ale zároveň vynikající způsob jak se nevědomky učit správnou výslovnost, slovní přízvuk, a melodii věty. Miming lze provádět v kruhu dětí sedících na zemi, při frontálním způsobu vyučování, ve dvojicích či větších skupinkách, nebo jej zorganizovat jako guessing game, čili hru s hádankami. Tento způsob výuky především splňuje základní pravidlo výuky jazyka pro mladší děti, a sice výuku bez překladu. Děti se tak učí jazyk přímo, a nikoli přes češtinu. Zakládá se tu jeden důležitý návyk: aby šlo v budoucnu aktivní použití jazyka přímočaře od myšlenky k vyslovení věty, a nikoli přes trojúhelník: myšlenka – česká věta – anglická věta.

Vynikajícím nástrojem výuky jsou také rytmické džezové popěvky. Ve výuce se mi velmi osvědčily popěvky Carolyn Grahamové. Děti je prostě milovaly! Nejenže měly v sobě energii a dětem umožnily se během lekce fyzicky trochu vybít, ale ve srovnání s někdy trochu zastaralými a dětinskými říkankami a písničkami (nic proti nim!) měly v sobě prvek moderní hudby. Děti navíc měly příležitost do projevu aktivně zasahovat. Tyto popěvky jsou něco jako haunting music, čili něco, co zaslechnete, a pak vám to celý den zní v uších. Mnohokrát jsem děti slýchal, jak ještě cestou ze školy „džezovaly“ a odříkávaly si popěvky. Již ke konci prvního roku výuky měly děti chuť začít psát. Při memorování džezových popěvků zpočátku sledovaly očima text popěvku na světelné tabuli a záhy projevily chuť některá slova popěvku samy napsat. Nebránil jsem jim v tom. Naopak, využil jsem to k dalšímu kroku. Napsané slovo jsme „poslali“ po kruhu sedících a různě jsme s ním lumpačili. Vyslovovali jsme jej smutně nebo radostně, naštvaně nebo přísně, potichu nebo hodně nahlas. Později jsme už takto posílali celé věty, a díky mimingu bylo každému jasné, co říkáme. Stále jsem zde uplatňoval zásadu bezpřekladovosti!

Další věcí, která se mi nesmírně osvědčila, byly vlastnoručně namalované obrázky lidí, věcí, zvířat a různých fenoménů, například počasí. Tyto obrázky napomáhaly k zahájení přímé konverzace. Nejprve k jednoduchému popisu, později k nácviku otázek a odpovědí. Byly také pomůckou pro jednoduché guessing games, čili hry s hádankami, nebo hry se schováváním obrázků po třídě. Chci zdůraznit, že mělo význam, že děti věděly, že jsem obrázky maloval já. Pokud malování není vaše silná stránka, nechte si obrázky zhotovit někým zručnějším. Děti prostě ocení originalitu, přestože v dnešní době není problém dostat se k takovým pomůckám jinak.

V mladším školním věku si děti velmi rychle a snadno osvojují zvukovou stránku jazyka. Kdykoli později je to již daleko obtížnější. U dospělých je snaha změnit a zlepšit výslovnost a intonaci takřka nemožná. Je tedy navýsost důležité, aby učitel mladších dětí využil shora uvedených hravých aktivit k intenzivnímu nácviku výslovnosti, přízvuku a intonace. Děti se v tomto věku nestydí vyslovovat pro češtinu tak nezvyklé zvuky, ba právě naopak. Je to pro ně něco zcela nového a neznámého, a tudíž velmi lákavého. Je potřeba jejich zvědavost využít. V pozdějším věku už tento zájem není tak silný.

Při výuce dětí v mladším školním věku je učitel vystaven jedné zásadní věci: děti okamžitě odhalí jakoukoli improvizaci, myslím tím nedokonalost. Učitel musí být na výuku vždy vynikajícím způsobem připraven. Pokud se vám něco nepovede, nebo prostě něco v přípravě „nedotáhnete“, a děti vám nemilosrdnou otázkou dají najevo, že to odhalily, nemá smysl to nějak zastírat, a už vůbec není správné děti odbýt s tím, že nemají být drzé. Děti rády učitelům nastavují zrcadlo a je potřeba to tak přijmout. Děti ocení, když s pobavením přiznáte svou slabinu – děti se sblíží s dospělými snadněji, pokud dospělí sami sebe neberou příliš vážně.

Občas se mi stalo, že ačkoli jsem byl podle nejlepšího svědomí připraven, po pár minutách lekce mi bylo jasné, že děti neměly chuť danou věc v daný den dělat. Dnes považuji schopnost učitele mladších dětí rychle pozměnit náplň lekce tak, aby se „chytal“, za jednu z nejdůležitějších schopností učitele dětí právě v tomto věku. Někteří kolegové mi říkali, že se přeci nemohu dětem podbízet, a dělat s nimi jen to, co je baví. Nesouhlasil jsem. I s odstupem času jsem přesvědčen, že v mladším školním věku je hra právě to, čím má výuka jazyka být, a hra přeci musí děti bavit! Jde o to naladit se okamžitě na stejnou vlnu a plout s dětmi, nevyžadovat něco, čeho stejně nemůžete dosáhnout. Zkušený a vynikající učitel má tedy v zásobě vždy několik činností, které může okamžitě použít a rychle získat zájem a chuť dětí. Učitel by měl mít natolik schopnost empatie, že vycítí, co jiného by to v dané chvíli mělo být. Tento argument podporuje i další skutečnost, kterou mnoho učitelů opomíjí: v mladším školním věku nejde ani tak o to děti něco naučit, ale především o to vzbudit v nich celoživotní chuť vzdělávat se. Je bezvadné, když se děti v prvních letech výuky angličtiny naučí pozdravit, naučí se představit se a něco o sobě říci, naučí se určité množství slovíček a podobně, ale co je opravdu nejdůležitější je, aby si angličtinu oblíbily a neměly z ní strach!

Některé děti v mladším školním věku pociťují na začátku výuky z angličtiny strach. Vzpomínám si, že v mé praxi to byly většinou děti s nedostatkem sebedůvěry (plynoucí z různých příčin), nebo prostě s menším nadáním pro učení se cizímu jazyku. Je bezpodmínečně nutné tyto děti nevyřazovat nijak z výuky, nediskriminovat je žádným způsobem, a vždy se jich zastat, pokud jsou terčem výsměchu spolužáků, což se ostatně stává často. Učitel musí s každým jednotlivým dítětem, tedy i s tím ustrašeným, navázat vztah. Platí zásada, že ve výuce se musí každé dítě cítit bezpečně. Vedle tendencí ke krutostem mají mladší děti také v sobě silnou potřebu solidarity. Je potřeba udělat hrdinu z každého, kdo je ochoten slabšímu spolužákovi podat pomocnou ruku. Vždy se mi osvědčilo jednak najít ve třídě pro takové dítě pomocníka, a jednak vzít si několikrát stranou děti, které z angličtiny pociťovaly strach, a ukázat jim, že to nebude přeci tak složité. Buď jsem se s nimi domluvil na „doučování“ (vždycky ve dvojici či trojici, aby v tom nebyly samy před učitelem), nebo jsem dal schopnější části třídy nějaký zábavný úkol a chvilku jsem se jim věnoval v rámci hodiny.

Ve čtvrté a páté třídě už děti mají velkou chuť psát a zároveň tvořit. Velmi se mi osvědčilo vytváření posterů (posters) na nejrůznější témata. Vystřihané hlavy z rodinných fotek děti lepily na zvířecí těla a psaly o členech své rodiny. Jindy si vybraly oblíbená zvířata a vedle vlastnoruční kresby či malby, nebo alespoň fotky z časopisu, psaly komponovaný text. V oblibě bylo samozřejmě psát o sportu, o volnočasových aktivitách, o strašidlech a podobně. Tato aktivita podnítila děti cvičit spelling a tvoření vět, aniž si uvědomovaly, že se něco učí.

Čemu jsem se u dětí v mladším školním věku vyhýbal, byly diktáty a klasifikované testy. Spelling lze cvičit celou řadou velmi zábavných a oblíbených her, a jak bylo popsáno v předchozím odstavci, tvořivým psaním. Správný spelling je samozřejmě velmi důležitý, ale není to ta nejdůležitější jazyková dovednost! Myslím si, že pokud už se musí psát test, tak by se tak mělo dít za účelem potvrzení, že většina dětí zvládla dané učivo. Účelem testu nesmí být zjištění, co děti neumí, musí to být potvrzení skutečnosti, že je učitel angličtinu naučil! Pokud většina dětí napíše test špatně, je to selhání učitele, nikoli dětí. Po nezdaru se dostaví strach. Se strachem pracuje jen špatný učitel. Dobrý učitel pracuje s radostí, chutí a nadšením svých žáků. Zpětná vazba by prostě neměla být veskrze negativní.

V každém kolektivu mladších dětí se najde dítě, které angličtinu vůbec nezvládá, a nikdy zvládat nebude. Je navýsost pedagogické a především humánní nestresovat takové dítě, a najít pro ně přijatelnou míru požadavků. V případě takových dětí jsem vždy jednal naprosto otevřeně. Ostatním dětem ve třídě jsem vysvětlil, že každý z nás má silné a slabé stránky, a že mně osobně šla angličtina vždy sama od sebe, ale pokud šlo o matematiku, bylo to přesně naopak. Vždy jsem vyzdvihl silné stránky dítěte, které jsem hájil, i když to bylo „jen“ nadání v hudbě, malování nebo ve sportu. S rodiči jsem přesně domluvil minimální míru znalostí (většinou symbolickou) a totéž jsem pak předložil dítěti. Eliminoval jsem tím stres, strach, ponížení a znechucení. Ale hlavně jsem se zachoval jako člověk. Mnohdy bylo možné dítě neklasifikovat, nebo zcela osvobodit po odborném posouzení záležitosti v pedagogicko-psychologické poradně. Takováto operace nejen prospěla dotyčnému dítěti, ale navodila pocit bezpečí v celé třídě. Pozitivní energie, chuť, radost a eliminace stresu jsou tím nejdůležitějším předpokladem k úspěšné výuce čehokoli, tedy i cizího jazyka.

Získal jsem i dobrou zkušenost s výukou dyslektických nebo dysgrafických dětí. Bylo samozřejmě nutné omezit čtení i psaní na úplné minimum a výuku provádět převážně konverzačním způsobem. Jelikož šlo opět především o eliminaci strachu, dosahoval jsem dobrých výsledků i u takto hendikepovaných dětí.

Shrnutí:

  • naprosto převládajícím prvkem výuky v tomto věku musí být hra – zpívejte, tančete, hrajte si!

  • je třeba v mnoha obměnách používat učební metodu, které Angličané říkají miming

  • zásadně preferujeme výuku bez překladu

  • doporučeným nástrojem výuky jsou také rytmické džezové popěvky

  • metody výuky by měly využívat ochoty dětí v tomto věku předvádět se

  •  využijte ochotu dětí předvádět se a jejich zvědavost pro intenzivní nácvik výslovnosti, přízvuku a melodie věty. Nikdy později to již nebude tak snadné, ba právě naopak.

  • výuka by měla dětem umožnit aktivní pohyb a zapojit jejich fantazii

  • zpočátku bychom měli psát minimálně, a především tehdy, mají-li děti k tomu motivaci, a tedy chuť

  •  přijímejte s humorem sklon dětí nastavovat vám zrcadlo

  • naučte se s dětmi plout a surfujte na vlně jejich nadšení – angličtina je musí především bavit!

  • pokud se nedokážete na děti naladit, udělat jim z výuky hru a vzbudit u nich zájem a nadšení, jděte raději dělat jinou práci. Jinak hrozí, že jim zkazíte vztah k cizímu jazyku a ke vzdělávání vůbec!

  • navažte s každým dítětem individuální vztah

  • systematicky eliminujte jakékoli pocity strachu

  • nepište diktáty ani testy, raději tvořte něco, u čeho děti procvičí spelling i slovní zásobu a zároveň uplatní fantazii a výtvarnou dovednost

  • pokud přeci jen píšete diktát nebo test, vytvořte je tak, aby vyzdvihly to, co děti umí, nikoli to co neumí

  • strach z neznámého nemá ve výuce dětí místo! Demotivuje a vytváří negativní postoj k učení!

  • pokud dítě cizí jazyk vůbec nezvládá, vyřešte to s ním a s rodiči bezodkladně – zajistěte mu úlevy nebo osvobození od předmětu

  • pozitivní energie, chuť, radost a eliminace stresu jsou tím nejdůležitějším předpokladem k úspěšné výuce čehokoli, tedy i cizího jazyka.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s